Trvalkové záhony se už uložily ke svému každoročnímu odpočinku, a tak se ohlédněme zpět za tímto poměrně akčním rokem.
Jak jste asi všichni zaznamenali, hlavní trvalkový záhon u nádraží loni koncem podzimu dostal velký zásah v podobě havarijní opravy vodovodu umístěném pod ním. Ve třetině záhonu byla vykopána díra, další část utrpěna nasypáním vyhrabané zeminy a pojezdem těžké techniky. Sanační práce začaly už na podzim, ale počítání ztrát v zásadě probíhalo po celý letošní rok. Na jaře proběhlo přesazování některých stávajících rostlin ze zahuštěných míst do volného prostoru, dosazení dalších, nové zamulčování štěrkem a čekání na to, jak si rostliny poradí. Celý rok bylo viditelné, že se volná místa pomalu zaplňují. Jak známo, všechno špatné je vždy pro něco dobré, a to se, myslím, potvrdilo i zde. Některé nově přidané trvalky krásně oživily již sedm let staré výsadby. To platí hlavně u rdesna (Persicaria amplexicaulis ‚Speciosa‘), které nasadilo své ružovočervené úzké květy už v červenci a neúnavně kvetlo až do října. Krásně barevně ladí nejen s mavuní, ale hlavně s květy třepatek, které jako každý rok záhon svými květy zaplní o letních  prázdninách. Přidáno bylo i vícero travin (Panicum virgatum ‚Northwind‘), které se na podzim barví do zlatých odstínů s jemnými květenstvími. Letos ještě nabíraly sílu, příští rok již budou výraznější. Možná jste si také všimli vysokých bílých aster (Boltonia asteroides ‚Snowbank‘), které kvetou na podzim a spolu s trávami trochu rozsvítí šedé dny. Boltonie stejně jako traviny byly nešťastně sázené už loni před havárií, takže jich letos bylo méně, než byl původní plán, nicméně došlo k přidání dalších kusů a příští rok už budou nepřehlédnutelné. Volná místa zaplní svým výsevem v příštím roce i trvalky jako jsou chrpy, mavuně a třapatky. Ostatní rostliny, které se tolik nerozšiřují výsevem, byly rozesazeny (pryšce a sápy) nebo dokoupeny (šalvěje a kakosty) už na jaře. Na podzim bylo zasazeno ještě pár tulipánů a narcisků. Držme tedy záhonu palce, příští rok snad zase v plné kráse!

Druhý smíšený záhon u nádraží, mezi kadeřnictvím a restaurací, od jara zdobí sice méně nápadnými květy, o to širší paletou zelených odstínů na různorodých tvarech listoví. Teď na zimu vyniknou červené výhony svíd na pozadí stálezelených kalin, v brzkém jaře vykvetou čemeřice doplněné novými sněženkami a krokusy.

Všimli jste si v ulici U Školky té nové žluté trvalky, co vypadá trochu jako podzimní astra? Je to Heterotheca camphorum var. glandulissimum , nemá ani ještě české jméno, je to zatím málo používaná trvalka, která se v katalogu Doporučeného ověřeného sortimentu trvalek – seznam nejspolehlivějších trvalek a jejich kultivarů v našich podmínkách - dostala hlasováním odborné veřejností do úplného finále. A myslím, že to krásně potvrdila. Zvládá suché slunné stanoviště a kvete od konce července až do pozdního podzimu. Je vysoká přes metr, přesto má stonky olistěné až k zemi a nikde se neklátí, navíc jsou její květy obsypány včelkami. Myslím, že ulici krásně rozjasnila.

Ve spodní partii hrají již prim růže. V období květu jsou nepřekonatelné, doplňují je převážně lněnice a mavuně, teď na podzim je doprovází hlavně perovskie a zlaté trávy (proso). V keřovém pásu ve spodní části ulice už jsou všechny keře hezky rostlé a propojují se dohromady, stejně jako podrostové trvalky. Muchovníku začíná vynikat jeho krásná struktura, na podzim se pak zbarvuje do oranžovo červených tónů, zatímco hortenzie a pámelníky se ladí v bílé.

Určitě jste si všichni povšimli i dění kolem pomníčku. Lucii Pancířové se podařilo získat dotaci (nejen) na nákup rostlin, jejíž součástí bylo komunitní sázení. Místní dobrovolníci se sešli několikrát, aby připravili plochy, a pak jsme vše společně zasázeli. Moc děkuji za úžasné nasazení! Nový kabát dostal nejprve prudký svah pod lipami. Vybrala jsem odolný keř – korunatku (Stephanandra incisa ‚Crispa‘), která na jaře raší hráškově zelenými listy, drobně smetanově kvete a na podzim se zbarví do teplých žlutých tónů. Po opadání listí vyniknou její kroucené skořicově zbarvené větvičky. Podrost pod ní udělá mařinka spolu s mochničkou.

Do trojúhelníhového prostoru o trochu níže jsem vybrala tři bezinky, typicky český keř, který umí být velmi krásný a jemně doplní genia loci tohoto místa pod lipami a pomníčkem. Mezi bezinkami je vysazená kombinace trvalek, která by měla navodit pocit louky – spoustu travin a trvalky zase takové jemné a neokázalé – kopretiny, měsíčnice, denivky, astry, krvavce (kominíčky). Teď už se můžeme těšit na jaro se spoustou spoustou cibulovin – žluté a bílé narcisky v kombinaci s botanickými tulipánky do stínu, později v létě pak přibydou drobné okrasné česneky.

Nejen nové výsadby se dočkal i pomníček samotný a přilehlý křížek. Zde bude kombinace bíle kvetoucích hortenzií, travin a dalších trvalek. Jaro ale začnou tulipány a později v květnu a červnu pozadí tmavého tisu rozzáří bílá květenství vysokého okrasného česneku.

A prosba nakonec

Jsem vděčná studentům, kteří mi s péči o záhony občas vypomůžou, ale ráda bych si našla nějakou trvalou spolehlivou pomoc, protože na takové množství záhonů už moje fyzické ani časové možnosti nestačí. Někoho, kdo by si rád zpestřil homeoffice, mateřskou nebo důchod občasnou fyzickou prací, kdo se nebojí vzít do ruky rýč, ale povětšinou spíš plecí lopatičku či nůžky. Není potřeba žádných speciálních dovedností, vše ukážu, ale potřebuji fyzickou zdatnost, spolehlivost, zvídavost a čas za světla ve všední dny (hrubý odhad 3 hodiny jednou za 2 týdny, někdy častěji, jindy méně, v zimě vůbec). Pokud vás to oslovilo, ozvěte se mi, prosím na klara.horadova@volny.cz.

Začátek léta bývá na senohrabských záhonech snad nejkrásnější, plný barev a vůní. Letos jsou díky vydatné zálivce rostliny opravdu bujné a silné a vše je ještě šťavnaté.
Na velkém záhoně před nádražím se v červnu prolínaly modré šalvěje a kakosty s červenými oblaky mavuní a kohoutků na stříbrných stoncích a v nich se žlutě třpytily sápy. Když zasvítí slunce tmavě červenou barvou se krásně rozzáří listy zmarliky a uprostřed ve větru povlávají stébla třtiny ostrolisté. Později v létě se záhon zase zaplní fialovými echinaceami, které letos doprovodí svíčkovce s drobnými bílorůžovými květy a později i nově přidaná další vyšší tráva – proso, která hlavně koncem léta krásně zezlátne. Na podzimní dosadbu je ještě objednané žluté zlatoočko, málo známá trvalka, která letos vyhrála klání odborné perenářské veřejnosti o nejlepší trvalku. Na ni si ale budeme muset ještě rok počkat. Záhon si zasloužil trochu osvěžení, vždyť už funguje letos 6. sezónu. Proto i na jaro přibyly růžové tulipány, které krásně zářily uprostřed žlutých pryšců a ladily ke květy obsypané zmarlice.

Stinnější záhon mezi kadeřnictvím a restaurací není tak okázalý, ale pozornému oku jeho kouzlo jistě neunikne. Kombinace červených lupin a růžových srdcovek a drobných kvítků pomněnkovců byla vidět ještě donedávna, v červnu pomněnkovec vystřídaly jemné žlutozelené květy kontryhele. Ale i hra různých tvarů zelené je velmi zajímavá. Střapatý list kontryhelu, velké listy pomněnkovců ve tvaru srdce, úzké drobné lístky plicníku, bujné škornice a violky uzavírají celý záhon tak, že není vidět ani kousek země. Na květ se chystají oranžové denivky a červenorůžové hortenzie, na kterých jsou teď patrné krásné červené stonky, a koncem léta rozkvetou i rozchodníky.

Kdo chodíte cestou od školy dolů směrem k nádraží, jistě mi dáte za pravdu, že v červnu to bylo okouzlující. Růže, které vysadila majitelka přilehlého domku, voněly na dálku a vytvořily nádhernou harmonii růžové, fialové a bílé. Trvalky jejich krásu jen podtrhují. K modrostříbrné kombinaci šant a čistců v horním pásu, už rozkvétá žluté krásnoočko, fialová verbena a modrá okrasný bodlák. Zanedlouho pokvete i perovskie a echinacey. Níže u růží se hezky rozesela mavuň a lnice, dále pak podobné rostliny jako v horní části spolu se svíčkovci, žlutými echinaceami a prosy.

Ve spodní keřovité části jaro začalo krokusy, modřenci, květy kaliny, později mahonií, muchovníku, na druhé straně obecního pozemku se hezky přidaly tavolníky a hlohyně. Pak už voněl šeřík a pustoryl, k červenému dřišťálu pěkně ladí růžové kakosty a brzy začnou kvést hortenzie. Když půjdete kolem, nezapomeňte ochutnat plody muchovníku, než je očešou ptáci…

Některé rostliny bude třeba brzy seříznout, abychom podpořili ještě jedno kvetení na podzim. Půjde o šalvěje, šanty, mavuně, kakosty, kontryhele, lupiny a možná i další. Tím zase dáme šanci trvalkám pozdějším, jako jsou především echinacey, svíčkovce, rozchodníky, astry a trávy. Odplevelovací péčí na jaře prošel i svažitý záhon před školou, kde loni vysazené šeříky hezky sílí. Stejně tak loňská výsadba ptačího zobu podél nové cesty od staré pošty k nádraží. Ještě že je v okolí dosti brigády chtivých studentů!

V posledních pěti letech v Senohrabech postupně vznikly trvalkové či smíšené výsadby na místech, která byla původně povětšinou zanedbaná. Nyní v průběhu roku nabízejí nejen potěchu pro oči ale i útočiště pro motýly a včely a spoustu dalšího hmyzu a živočichů.

První velký záhon vznikl v roce 2015 na parkovišti u nádraží. Začíná vždy cibulovinami na jaře, drobnými růžovými kvítky zmarliky, které vyrůstají přímo na kůře tohoto menšího stromku, záplavou rašících žlutě kvetoucích pryšců, ke kterým se přidávají tmavě modré chrpy, později fialové šalvěje a blankytně modré kakosty, následují červené mavuně, žluté sápy, sem tam nějaká červená lupina, kopretina či divizna. Po letech jde krásně sledovat, jak každý rok podle toho, jaké je počasí, vypadá záhon trochu jinak. A to je na tom to zajímavé. Letošní rok bylo hodně řebříčku, který byl již po letech bílý, původní šlechtěný oranžový kultivar tak dlouhé trvání neměl. Pozdní léto zase přineslo záplavu echinaceí, uprostřed nichž září žlutě až do teď trávy (třtina ostrolistá), nedávno se přidaly astry a podzim zbarvil listy zmarliky do krásných oranžovo žlutých barev. Teď už se můžeme těšit zase na jinovatkou pocukrovaná uschlá květenství třpytící se v zimním slunci. 

Další záhon, který vznikl v tomto prostoru, se nachází na polostinné až úplně zastíněné ploše podél chodníku mezi kadeřnictvím a restaurací U Franze. Po stranách tu jsou vysazeny dvě stálezelené kaliny vrásčitolisté, před nimi svídy s výraznými červenými výhony, které jsou patrné až nyní, po opadání listů. A pokud nasněží, vytvoří ještě výraznější kontrast. (Máte-li na zahradě svídy a chcete-li dosáhnout výrazných zimních barev, každý rok po konci zimy můžete třetinu keře seříznout kousek nad zemí, pohnojit a keř vytvoří mladé výrazně zbarvené výhony.) Uprostřed záhonu jsou zasazené odolné hortenzie latnané. Pod všemi těmito keři je hustý zelený koberec podsadbových trvalek, ze kterého mám obrovskou radost. Záhon jsme zakládali se silnou vrstvou kravského hnoje, což pro mnohé bylo překvapením, ale nyní se nám původní výživa rostlin odvděčuje bujným růstem. Všimli jste si poměnkovců s listy většími než roztažená dlaň? Stejně tak krásně rostou škornice, čemeřice, plicníky, na jaře srdcovky. Později to slušelo červeným lupinám v doprovodu kontryhele a v létě tu svítily dlouhé týdny oranžové denivky v jemném květenství metlic a spolu s pevnými stvoly a květy rozchodníků. I teď je vše zbarveno do purpurově zlato zelených barev. No a po zimě zase přijde záplava krokusů, sněženek a narcisků…

Letos druhým rokem už kvete několikero úzkých záhonů podél zrekonstruované cesty v ulici Ke školce. V horní partii jsou trvalkové výsadby nejdříve samostatně a poté jako doplnění původních krásných růžových keřů. Jaro začíná krokusy a modřenci, na tulipánech si bohužel pochutnaly nějací hlodavci, naštěstí okrasné česneky jim nechutnají, a tak jejich fialové květenství se krásně doplňovala se šantou a žlutými pryšcemi. Deštivý květen nechal rozbujet všechny trvalky, které pak rostly před očima, stříbrně olistěné čistce, kohoutky, echinacey fialové i žluté, perovskie, okrasný bodlák s modrými kulatými květy, krásnoočka, svíčkovce s drobnými bílo růžovými květy, žluté solidastery (kříženec mezi astrou a zlatobýlem) a teď na podzim vysoké jemně kvetoucí traviny – prosa. Jestli jste se při výstupu od nádraží na chvilku zastavili, jistě jste si všimli toho včelího cvrkotu… Dolní partii dominují keře – hortenzie latnaté, červeně olistěné dřišťály, mahonie, menší druhy pámelníků, pár pustorylů a šeříků, jemné, na podzim do žluta se zbarvující tavolníky. V nejnižším záhoně uprostřed travin je zasazený vícekmenný muchovník. Všechny tyto dřeviny ještě potřebují nějaký čas, než se více rozrostou, a tak jsou pod nimi zasazeny cibuloviny a trvalky. Zde jsou použity trvalky do polostínu, tak tu máme mochničky, plicníky, bergénie, kakosty, violky a pryšce.

Novinkou letošního roku bylo osázení strmého svahu nad parkovištěm u školy. Svah byl osázen šeříky se třemi různými barvami květu, které sráz nejen zpevní, ale až více povyrostou, určitě odolají i všemožným dětským hrám. Pod ním je vysazený kakost oddenkatý, který by měl postupně zaplnit zatím holá místa. Je to neocenitelná trvalka pod keře, ráda se rozrůstá a zabraňuje prorůstání plevele. Raději jí ale nevysazujte v blízkosti jiných jemnějších trvalek. Pro volné prostranství nahoře byla vybrána skupinka tří jeřábů obecných (jedlý kultivar ‚Edulis‘). Až trochu povyrostou, vznikne pod jejich korunami takový přírodní „domeček“ pro hraní. A jeřabiny se na různé tvoření do družiny jistě také budou hodit!

A novinka letošního jara? Podél nedávno nově vyasfaltované cesty od školy směrem k nádraží, si i úzké pásy zeleně, které byly zatím zarostlé travou, prorostlé pámelníky a plevelem, říkaly o nový kabát. Protože je vše ve svahu a ještě otočené na jih, byly vybrány keře a trvalky, které by měly tyto těžké podmínky zvládnout co nejlépe. Trvalky, které snáší sucho a slunce, mívají často stříbrno šedé olistění, a tak i sem byly vybrány rostlinky tohoto ražení. Hlavní kráskou bude perovskie – trvalka či polokeř kvetoucí od poloviny léta modrou či nafialovělou barvou. Sekundovat jí bude okrasným bodlák s modrým kulatým květem, bělotrn. Přidají se echinacey, žlutě kvetoucí rmen barvířský, doplněná je travina – okrasné proso podsazené mateřídouškou. Vše bude na brzké jaro jako na spodním záhoně doplněno pryšci a půdopokryvnými kakosty. Podobné ražení budou mít trvalky podél střední části, kde kde majitelka přilehlé zahrady pěstuje historické růže, které v současné době právě kvetou a mnohé omamně voní. Jsou to odolné růžové keře, které sice kvetou jen začátkem léta, ale pak pro stříbrnolisté trvalky vytvoří krásné pozadí a na podzim se ještě odmění červenými šípky. Ve spodní polovině cesty jsou vysázeny odolné, povětšinou vonné keře. Uprostřed zimy vykvete kalina bodnantská, později potom žlutě mahonie, dřišťál, jako dominanta spodní části je vysazen vícekmenný menší stromek - muchovník – krásně kvete na jaře, v létě, pokud půjdete kolem dřív než kosi, si můžete utrhnout „indiánskou“ borůvku, a na podzim se jeho listy rozzáří červeno oranžovými odstíny. Pro květen byly vybrány menší kultivary šeříků – sedněte si tou dobou na lavičku a chvíli se nadechujte jejich vůně a to samé zopakujte v červnu, až vykvete pustoryl. Máme tu zasazené tři, každý jiný, tak jsem zvědavá, který bude nejvoňavější! No a v létě by po celé délce měly kvést hortenzie latnaté, rostliny, které zvládají širokou škálu podmínek a vděčně kvetou dlouhé týdny. Začnou bíle a postupně zrůžoví. Kompozici doplní přeci jen i pámelník, vybraný je ale drobnější a hustší druh se zářivě bílými bobulemi. Podsadbu keřů z části tvoří bergenie, kakosty, pryšce, rozchodníky a pod muchovníkem je odolná travina – ostřice.
Zasázeno jest, zbývá jen zamulčovat a těšit se, až se rostliny rozrostou a budou dělat radost při spěchu na vlak či budou vítanou výmluvou pro malou přestávku při výstupu do kopce.
​

Psáno pro Senohrabskou hlásku 6/2017

Jak jste si asi všimli, zelený porost před nádražím toto jaro zase získal trochu novější tvář.

Pokračující renovace pásů s ptačími zoby
V dubnu jsme obnovili druhou část úzkého pásu s ptačími zoby. Loni na jaře jsme stejně jako letos přesadili, odplevelili a dali do nové zeminy stávající keře ptačího zobu. Pod ně jsme zasadili kakost oddenkatý, vděčnou trvalku, která zaplní každé místečko a nepustí pod keře téměř žádný plevel. Kvete touto dobou růžovými kvítky a na podzim se její barvy změní do červeno oranžových. Na začátek jara v nich vykvetou narcisky.

Tento druhý pás ptačích zobů je v místě, kde jsou informační tabule, přerušen a jsou tam vysazeny trávy, rozchodníky a bergénie. Všechno trvalky, které si poradí se suchem, sluncem a zvládají i polostín.

Nový záhon pro zimní a jarní období
Velkou novinkou, kterou se podařilo realizovat v květnu, je osázení záhonu na trase mezi kadeřnictvím a restaurací, podél rodinného domu.

Záhon je koncipován tak, aby byl zajímavý především v zimním a jarním období. Je sestaven jako kombinace keřů a trvalek, které snáší polostín či stín, na okrajích i plné slunce. Najdete tu dvě kaliny vrásčitolisté, které kvetou bíle a později mají červené plody. Zůstávají zelené i přes zimu a my je zapěstujeme jako malé vícekmenné stromky tak, že odhalíme jejich olistění a necháme vyniknout i jejich skořicově zbarvenou kůru. Budou vyrůstat ze světle zeleného zimostrázu. Na tomto pozadí pak v zimě vyniknou i červeně zbarvené větve svíd, které před zeleným či v zimě bílým pozadím budou krásně zářit.

Na konci zimy se k vybarvování přidají čemeřice, sněženky, narcisky, později pak růžové květy bergénií, srdcovek a jemných modrých kvítků poměnkovců a plicníků. Pod kalinami pokvetou violky a pod svídami se začnou olisťovat srdcově tvarované žlutozelené listy škornic.
Na přelomu jara a léta vykvetou stejně krásné červeně vínové lupiny, jaké jsou v hlavním záhoně. Zde budou doplněny kontryhelem a později oranžovou denivkou. V létě bude sice hrát hlavní roli velký trvalkový záhon, ale i tady nám to bude kvést. Uprostřed záhonu se o to postarají tři hortenzie latnaté Wim’s Red, které svými výraznými květy budou vévotit výsadbě. Rozkvétají už koncem jara bíle a postupně tmavnou přes růžovou až do temně purpurové barvy. Po okrajích záhonu jim budou sekundovat doplní drobnější traviny, rozchodníky a zeleně mramorované listy dlužich.
Podzim zakončí do žluta se zbarvující svídy, pestře se vybarví i škornice, rozchodníky vydrží vzpřímeně s krásným pevným květenstvím i pod sněhem. A pak když zima zasype vše sněhem, zase se objeví zelená a červená hlavních keřů. Máme na co se těšit!

Trvalkový záhon
No a na velkém záhoně už začala hlavní sezóna modročervenou kombinací lupin, mavuní, kakostů a šalvějí právě přebírá hlavní prim zlaté květy sáp, které si s kvetením daly na čas dva roky. Jsou to krásné trvalky, jejichž květenství jsou neobvyklá a vydrží krásná dlouho do podzimu. Postupně se k již kvetoucím trvalkám a travám přidá oranžový řebříček, vínový chrastavec a později v létě monarda, třapatovka a nakonec rozchodníky a astry. Do party se nám teď na jaře přidala i kopretina, tak jí bereme, když je tak krásná!
Zmarlika, krásný stromek s listy tvaru srdcí byl na jaře krásně napučený do květu, bohužel dvoje silné mrazy ho tak ochromily, že obráží až od země. Ještě mu dáme čas, jestli se vzpamatuje i výše, případně z něj vypěstujeme nový vícekmenný stromek. I to je život.

Přeji vám krásné letní dny plné květů!
Klára Horadová, Zahrada Zblízka

Listopad přinesl do zahrad nejprve možná shon, abychom stihli vše pořádně zazimovat, a poté už klid a dobrý pocit z uklizené zahrady. Na trvalkové záhony v minulosti byl v zimě často smutný pohled na prázdná hnědá místa čekající na první jarní kvítky. Naštěstí v poslední době se nejen z důvodů ohleduplných k přírodě a rostlinám, nechávají takové záhony stále častěji plné travin a odkvetlých květenství. Když přijdou první mrazíky, zasvítí do nich slunce, objevíme v zahradě kouzelné obrazy. Šedá a hnědá najednou mohou pyšně hrát hlavní roli, vyniknou kontrasty dobře navržených kombinací textur listů a květenství. Než záhony zapadnou těžkou vrstvou sněhu, každý paprsek slunce a ranní jinovatka znovu a znovu rozehrávají toto nečekané divadlo.

Neméně důležitá je i funkce vzrostlých suchých klasů travin a trvalek pro samotnou ochranu těchto rostlin před tuhými mrazy. Hlavně traviny ostříhané na podzim často vymrzají, pokud nemají ochranu svých suchých nadzemních částí, proto je důležité nechat je přes zimu nezkrácené. Trvalky se k nim pak vybírají tak, aby měly dobrou zimní strukturu a vydržely dělat travám doprovod až do jara. I ony si libují pod peřinkou, kterou jim na zimu příroda vymyslela. Další neocenitelnou výhodou je úžasné prostředí vytvořené pro většinu užitečného hmyzu, jako jsou včely samotářky, vosičky či čmeláci, kteří mohou bezpečně přezimovat. Na jaře a v létě tento užitečný hmyz všichni vítáme. Hukot včelek a čmeláků nad barevnými květy lahodí nejen uchu, ale hlavně zdraví a úrodě všude v okolí. Semínka rostlin slouží také jako zimní potrava pro ptáčky.

Zkuste si příště proto nechat na zahrádce více trvalek i přes zimu, odstraňte je až na konci zimy. Alespoň nějakou práci si můžete nechat na později a bolavá záda si odpočinou trochu dříve. A když ráno zachytíte paprsky slunce v mrazivém ráně, mrkněte na ně cestou do práce nebo se zastavte u nádraží a podívejte se na zimní záhon novým pohledem.
 
Pokud chcete nějakou inspiraci ze světa, podívejte se třeba na internetu třeba na fotky nejpovedenějších záhonů, koncipovaných tak, aby byly atraktivní i v zimě, od věhlasného zahradního architekta Pieta Oudolfa. Stačí zadat jeho jméno a uvidíte, že jeho nádhernými záhony plnými odkvetlých trvalek a trav se v zimě se pyšní nejen v Holandsku, ale i v Londýně či New Yorku. Sami pak můžete sledovat na svých výletech i po českých obcích, že je takových krásných osázení více a více!

Záhon plný kvetoucích trvalek a travin s jedním menším krásným stromkem, to je změna na parkovišti před nádražím, které si asi většina z vás již všimla. Ráda bych na tomto místě přiblížila, co všechno na záhoně kvete a jak je to celé zamýšleno.
Osázení bylo navrženo tak, aby v každém ročním období bylo na co se dívat, ale zároveň aby záhon nebyl příliš náročný na údržbu. Proto padla volba na osázení trvalkami a trávami zasazenými do štěrku, kde je rostlinám ponechávána volnost vysévat se a přirozeně zaplňovat prázdná místa a tak zamezit růstu plevelů.
Tento styl osázení je velmi oblíbený v zahraničí nejen v soukromých zahradách, ale právě i ve veřejných prostorách pro jeho přirozenost a nízké nároky na péči. Jeho průkopníkem je věhlasný holandský zahradní architekt Piet Oudolf. Mezi jeho nejznámější díla patří třeba osázení nepoužívané newyorské nadzemní dráhy High Line, kde květiny rostou přímo mezi původními kolejemi. Nyní tam vede krásná procházková trasa, oáza zeleně mezi mrakodrapy. Právě Piet Oudolf vybírá rostliny, které jsou krásné nejen, když kvetou, ale také když uschnou a jejich květenství tvoří mezi povlávajícími klasy zlatých trav nádherné podzimní a zimní scenérie. 
V současné době můžete tento typ osázení vidět na mnoha místech i u nás. V blízké Dendrologické zahradě je podobný typ záhonů k vidění již řádu let. Před osmi lety byly vysázeny první záhony, nejprve podle německých návrhů, a postupně každý rok přibyl nějaký nový, už vlastní. V Praze, ale i v jiných obcích jsou takové výsadby na několika místech, vlastně mohou vznikat téměř všude, nejen na náměstích, jako lemování chodníků, ale třeba i v pásech mezi silnicemi…
Může to být třeba i trochu nezvyklé vidět, že rostliny nemusí být úhledně sestříhány a zasazeny podle velikosti, ale že je jim ponechána svoboda růst bujně, odkvést, uschnout a vytvářet tak strukturu i pro podzimní a zimní období. Někdy vyšší průhledné rostliny tvoří jakoby záclonu, za kterou se objeví něco nového. Je tak zachováno trochu tajemství, musíte popojít o kousek vedle, abyste mohli vidět zase jiný úhel pohledu. A vlastně i každý rok se osázení bude trochu měnit podle toho, kam se rostliny vysemení.
 

No a co je tedy k vidění před nádražím?

Jako menší solitérní strom byla vybrána zmarlika kanadská (Cercis canadensis ‚Forest Pantsy‘), protože je nádherná skoro po celý rok. Nakvétá na jaře purpurovými květy rašícími přímo z neolistěných větví. Teprve potom začnou vyrůstat vínově zbarvené lístky tvaru srdce (někdy se mu pro ten tvar říká strom lásky), v létě se vybarví do tmavě fialové a na podzim je celý strom červeno žlutý.
Podle barvy olistění zmarliky, která ladí s nádražní budovou, byly vybrány i trvalky. Většinou jde o známé druhy, které často míváme na svých zahradách, byť třeba v jiných kombinacích. Nebo jde o rostliny, které uvidíte v okolí Senohrab i planě růst. Vybavte si třeba úvozy plné lupin rostoucí u sjezdu ze silnice na Benešov.
 Jaro prosvítí žlutými květy pryšec (Euphorbia polychroma), žluté olistění oregana (Origanum vulgare 'Golden Shine') a fialově rašící rozchodník (Sedum 'Karlfunkelstein'), příští rok už je budou doprovázet i cibuloviny. Posléze se přidá vděčně kvetoucí mavuň (Centranthus ruber 'Coccineus') a chrpy (Centaurea montana 'Bright Blue'), pokračují kakosty (Geranium 'Johnson's Blue'), sápa (Phlomis russeliana) a šalvějě (Salvia nemorosa 'Caradonna‘), spolu s lupinami (Lupinus ‚The Pages‘), chrastavcem makedonským (Knautia macedonica 'Mars Midget') a kohoutkem (Lychnis coronaria), které zaplní záhon na začátku léta. V červenci přebírá štafetu monarda (Monarda fistulosa 'Mahogany') a řebříček (Achillea millefolium 'Terracotta'), který oranžovo žlutou barvou dodá kontrast, a v tuto dobu už kvete i sporýš argentinský (Verbena bonariensis), který společně s travami tvoří právě ty zmíněné záclonové efekty. V našich podmínkách sporýš vymrzá, ale ze semínek vyraší za rok rostliny nové. Začátkem srpna motýli zaplaví vykvetlé třapatovky (Echinacea purpurea 'Magnus') a v září přichází čas aster, modrofialových (Aster novi-belgii 'Trudi Ann') a temně olistěných (Aster laterifolius 'Lady in Black'). Vysoké klasy třtiny (Calamagrostis x acutiflora 'Karl Foerster) ve třech skupinách výškově vyrovnávají stromek (zasazený v severním koutě záhonu tak, aby co nejméně stínil trvalkám), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa 'Goldschleier') se prolíná celým osázením.

Letošní horka byla opravdu velkou zatěžkávající zkouškou pro nové výsadby kdekoli. I když je záhon koncipovaný jako nenáročný, v prvním roce, aby rostliny pořádně zakořenily, je nutná zálivka. Ve spartánských podmínkách, zalévání dešťovkou ze sudu a občasnou výpomocí místních hasičů, kterým i tímto děkuji, záhon letošní extrémní rok zvládl relativně v pořádku. Rostliny kvetoucí na konci léta mají problémy největší, sílu na květy letos nebude mít metlice a astry pokvetou méně, než by kvetly obvykle. I přes to všechno se většina rostlin drží statečně.
Věřím, že záhon je oázou pro oči kolemjdoucích a čekajících na autobus či vlak, a třeba vás někdy přiláká udělat si procházku kolem a mrknout na to, co právě kvete.

Více fotografií zde.