|
Ticho ranní mlhy, kdy rosa ještě studí, kdy probouzí mě ze sna a chlad se mění v první dávku vzpruhy. Visím jenom na vlásku od prvního kroku, skoku. Vyčkávám a nasávám krásu každého paprsku. Než skočím zase do světa bez léta, kdy honím vše a nejvíc sebe, kdy rosa dávno nezazebe, kdy už jsem celkem zapomněla, jak krásně jsem se ráno měla.... The moment when the world seems to stop for a while. The moment when you jump - and see you can fly... 
2 Comments
Jak si tančím si v kalendáři, nevnímám, že přišlo září… Chci se zasmát, chci se zahřát, zvednout ruce ze klína, i když nejsem žádný hrdina. Jen svým křikem v tobogánu, přiznávám, že chytím ránu. Ale přišlo září, tak ať září! Even if comming fall, might indicate that you fall, just take all the amber of September, and remember to dance through it all!  |
AuthorSama jsem vždy zvědavá, co objevím po své ranní procházce zahradou za zrcadlem své zrcadlovky.... Skládám pak obrázky do koláží a těším se, co mi k nim přijde za slova... Archives
December 2020
Categories |
RSS Feed