Chtěla jsem se zeptat
svojí moudré duše, kam mé tělo jde, kam tak pořád kluše. Majíc pásku přes oči doufám, že mi naskočí, že mi brzy docvakne, jak to jednou dopadne. Sedí mi to za krkem, že to jenom úprkem na chviličku, na chvilku můžu nechat v útulku. Večer ale v posteli zase se to objeví, ve svojí zjevné pýše trpím jenom tiše. Hledám tady motýli, už tu dlouho nebyli. Jenže motýl, motýl není kočka, co na tebe počká. Musíš poznat jeho mávnutí, tam těsně dole pod hrudí uvnitř tvého břicha. Pozdě honit bycha... Schmetterlinge im bauch will ich wieder auch!
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorSama jsem vždy zvědavá, co objevím po své ranní procházce zahradou za zrcadlem své zrcadlovky.... Skládám pak obrázky do koláží a těším se, co mi k nim přijde za slova... Archives
December 2020
|
Proudly powered by Weebly