Ticho ranní mlhy,
kdy rosa ještě studí, kdy probouzí mě ze sna a chlad se mění v první dávku vzpruhy. Visím jenom na vlásku od prvního kroku, skoku. Vyčkávám a nasávám krásu každého paprsku. Než skočím zase do světa bez léta, kdy honím vše a nejvíc sebe, kdy rosa dávno nezazebe, kdy už jsem celkem zapomněla, jak krásně jsem se ráno měla.... The moment when the world seems to stop for a while. The moment when you jump - and see you can fly...
2 Comments
|
AuthorSama jsem vždy zvědavá, co objevím po své ranní procházce zahradou za zrcadlem své zrcadlovky.... Skládám pak obrázky do koláží a těším se, co mi k nim přijde za slova... Archives
December 2020
|
Proudly powered by Weebly